Rolfing a sport

Mnoho sportovců po celém světě podstoupilo ošetření Rolfingem z důvodu zvýšení výkonnosti v jejich daném sportu. Pro příklad uveďme jména jako Ivan Lendl, Brian Orser, Mario Lemieux, Charles Barkley, Quadry Ismail, Elvis Stojko, Michelle Kwan, Tom Seaver, Phil Jackson a řada dalších. Rolfing je vynikajícím prostředkem nejen k rychlejšímu návratu sportovců po zraněních, ale hlavně zlepšuje fyzickou rovnováhu, koordinaci, flexibilitu, výkonnost a celkovou hospodárnost pohybu těla, prostřednictvím lepšího antagonistického vztahu mezi natahovači a ohýbači. Nejlepší bude vše vysvětlit na jednoduchém příkladu. Při chůzi nebo běhu dochází k opakovanému ohýbání a natahování kolenního kloubu. Jestliže v rámci tohoto pohybu natahovači natahují a ohybači ohýbají je vše v nejlepším pořádku. K tomu dojde pouze tehdy, pokud ohýbač, v tomto případě hamstring-dvojhlavý sval stehenní, vykoná kontrakci a smrští se. Tato kontrakce vede k ohnutí v kolenním kloubu, jinými slovy k přiblížení paty k naší zadnici. Na druhé straně jeho antagonista natahovač (čtyřhlavý sval stehenní) musí úplně relaxovat a navíc se trochu prodloužit, aby došlo k hladkému ohnutí v koleni. Pakliže však zkrácenost tohoto ohýbače (čtyřhlavý sval stehenní) a hlavně jeho okolního vaziva, nedovolí výše zmíněnou relaxaci, prodloužení a tím hladké ohnutí, dochází k neustálému požadavku na ohýbač (hamstring) pracovat s větším úsilím a výdejem energie. Toto vede k neefektivitě pohybu, zbytečnému přemáhání daných svalových partií a k zesílení okolního vaziva, které se stává jakýmsi těsným korzetem svalu. Tím je ve svalovém aparátu narušena rovnováha ohýbačů a natahovačů, a již nejbližší ležící kloub, v našem případě kolenní, se dostává pod mechanický tlak.

Dalším případem může být "tenisový loket", kdy dochází k neustálému přetěžování a traumatizování svalové struktury předloktí. Tady se velice hodí citace od paní Rolfové:

V ideálně fungujícím těle jsou všechny svaly oddělené jednotky, každý individuálně obalený ve svém vlastním vazivovém pouzdře, schopný volně se klouzat přes sousedící svaly jako punčochy z hedvábí. Díky následným zánětlivým onemocněním nebo traumatickým zraněním (v našem případě tenis), tyto vazivové obaly k sobe navzájem přilnou, jakoby se k sobe přilepily. Volné klouzání sousedících svalů již není možné. To zapříčiňuje, že tyto sousedící struktury se k sobě navzájem připojí. To začne vytvářet obecnou únavu a napětí v dané oblasti. Tzv. "slepeni" je zajímavým fenoménem. Prakticky ve všech tělech, v jednom nebo více svalech, můžeme nahmatat malé hrudky či tuhé nepružné pruhy vyskytující se hluboko ve svalových tkáních. Podle všeho vznikají, když se vazivo, obalující příslušný sval, přilepí k vazivu právě sousedícího svalu.

Ida Rolf (1977)

Co to znamená v našem případě? Celá svalová skupina předloktí a to hlavně "extensory" je vystavena nejen stresu v podobě tenisu jako takovému, ale díky "slepení" jednotlivých svalů do sebe i stresu biomechanickému, který je nutí pracovat o to více. Což vede k dalšímu následnému přemáhání, k ještě větší přilnavosti sousedících svalů, k případnému zánětu v oblasti úponu šlachy těchto svalů (v našem případě vnější strana lokte), omezení pohyblivosti, ztráty funkčnosti a mechanickému tlaku na okolní kloub (loket, zápěstí).

Kontakt | FAQ |Teorie
Optimalizováno pro rozlišení 1024 x 768